
Mám prázdniny. Mám pětitýdenní prázdniny.
A ačkoliv právě kroutím první týden, začíná mi z toho všeho trochu hrabat. Nebylo lepšího nápadu, než si s sebou na hory vzít notebook a s ním si k sobě přitáhnout i celou Prahu. Se všema starostma, se všema radostma. Původní výmluva byla taková, že alespoň budu na drátě s cestovkou, že budu muset sledovat pravidelně počasí ve středisku, co kdyby kdyby...
Ale jako bych se neznala. Kdybych si ho s sebou nevzala, nadávala bych možná potom ještě víc.
Včerejší den byl neuvěřitelně odreagující.
Jako delegát mám pod sebou na zájezdu 53 lidí rozmístěných ve 12 budovách. Už ráno jsme nabrali zpoždění a do Tignes jsme se dostali až k poledni.
A v tu chvíli to vypuklo. Vyložit z autobusu, uložit všem věci, koupit skipasy, zajistit ubytování, vyzvednout klíče, rozdat pojištění, vybrat kauce, složit kauce a obejít všechny pokoje k plné spokojenosti klientů. S ´obchůzkou´jsem začala v šest večer a na vlastní pokoj se doplazila v půl desáté v noci.
Sedí počty skipasů, sedí počty ubytovaných. A jelikož všecho vychází a všechno klape, začínáme řešit blbosti. V Armailles chybí hadr na podlahu! V Le Lac chybí mělké talíře( mají jen hluboké a z nich přeci nemůžou jíst hlavní jídlo). V Palafour chybí lžička a rádi by ještě třetí klíč k pokoji! Lítala jsem jako hadr na holi tam a zase zpátky, tam a zase zpátky k plné spokojenosti všech zúčastněných. Jestli se já nestanu delegátem roku, tak už nikdo :)

Dnešek už byl o poznání klidnější. Počasí perfektní a podmínky na lyžování ´jakbysmet´.
Rok a půl jsem pořádně nebyla na horách, jak jsem to jen mohla vydržet?
Když je člověk nahoře, je všechno alespoň pro tu chvíli, alespoň pro ten pocit jednodušší, světlejší, vzdušnější a lehčí. Už dlouho mi nebylo tak krásně jako dneska.
Ale jak Jardis říká.´Na vrcholu nejsi lepší. Si to pořád Ty!´


