Mám pocit, že si pryč celé roky. Jako kdybys byl vymyšlená postava. Jako kdybych o tobě jen četla jako malá.
Mluvím k tobě a vzpomínám na tebe prakticky každý den, a přesto už si nedokážu představit, jaký by s tebou život byl.
Je mi to líto. Je mi to tak strašně líto.
Nikdy jsem pro tebe nepřestala plakat a nedokážu si představit, že jednou přestanu. Nic nebolí víc, než to, že jsme se nerozloučili, a že jsem jen málokdy řekla to, co opravdu chtěla. Jenže já si myslela, že na to budu mít celý zbytek života.
Dneska v Praze poprvé sněží. Tak jako sněžilo, když jsme se Prahou brouzdali spolu. Tolik bych si přála přetočit na začátek, ať to stojí, co to stojí. Vrátím všechno! Přijímačky, zkoušky i Adama. Za to mi to stojí. I kdyby to byl jen ten jeden usněžený večer.
Můj lide, to chce klid, budeme jednou balvan, obrovský balvan klidu, porostlý vzácnými mechy, a na něm vyryto bodly, že zachovali jsme klid. Pokud jde o mne, až umřu, přísahám, ani svalem nepohnu v kamenné tváři, já pro jistotu už nyní, pohrdaje a mlčky, se semknutými ústy, se zaťatými zuby, uraženě a vztekle zachovávám též klid. Mlčení drásá nám nitro a ticho na nás křičí, že možná budeme sami, nebudeme však ničí, dokud nám zbude dech!
sobota 27. listopadu 2010
neděle 1. srpna 2010
Tak jde čas
Je to sice už dva roky starý, ale dneska jsem to najdenou odněkud vytáhla, když jsem prohledávala ta nejhlubší místa svého počítače, abych mu trochu ulevila v paměti a abych do něj nacpala další díly Grey´s Anatomy. A nedá mi to to sem nepřipnout!
Tak to jsme byli My! Gypláci! :)

PRIMA
Jsme nejmladší. Starší žáci nás vůbec neberou na vědomí.
Učitelé nás mají moc rádi, nezlobíme, nemluvíme, neodmlouváme.
Učíme se, protože mamka by se za špatnou známku zlobila.
SEKUNDA
Už nejsme nejmladší. Nevšímáme si primánů. Ve skříňkách jsme terorizováni našimi staršími spolužáky z vyšších tříd.
Učitelé nás mají stále rádi.
Učíme se a pořád nevíme proč.
TERCIE
Jsme mazáci na gymplu. Stále objevujeme krásy Gymnázia, které nám chystá jedno překvapení za druhým.
Učitelé nás mají stále rádi. Zvyk je holt železná košile.
Někteří spolužáci se přestávají učit a doufají, že se na to nepřijde. Nepřišlo.
KVARTA
Jsme tu už čtvrtým rokem. Nechápeme, proč se nám ostatní odmítají klanět.
Začínáme se ohlížet po ostatních třídách a navazovat přátelské vazby.
Máme se rozloučit se snadným učením, na vyšším stupni se nám protočí panenky.
KVINTA
Naše přátelské vazby se začínají plně rozvíjet. Je nás všude vidět, hlavně na chodbách.
Profesoři nás začínají strašit maturitou.
Měli bychom vědět, jakým směrem se hodláme vydat. Ale nevíme.
SEXTA
Vyčkáváme příchod nových prváků. Jsme zvědaví na
„nový materiál“
I bez špatného vlivu vlčíme. Profesoři si občas stěžují, že nás přechválili.
Volíme volitelné předměty - děláme první osudové chyby.
SEPTIMA
Nejsme sice ještě nejstarší, ale vyšší třída už nemá tolik času. Gympl patří nám!
Zlobíme, mluvíme, odmlouváme, nepřezouváme se, chodíme pozdě a navíc hlavním vchodem.
Někteří se začínají učit. Prý už za rok máme maturitu.
OKTÁVA
Právě pozorujete špičku tanvaldského Gymnázia.
Už víme, že nic nevíme, ale Víme, kam bychom dál chtěli.
Snažíme se uklidnit, abychom byli připuštěni k maturitě.
Spoléháme na to, že si učitelé vzpomenou na primu.
Tak to jsme byli My! Gypláci! :)
PRIMA
Jsme nejmladší. Starší žáci nás vůbec neberou na vědomí.
Učitelé nás mají moc rádi, nezlobíme, nemluvíme, neodmlouváme.
Učíme se, protože mamka by se za špatnou známku zlobila.
SEKUNDA
Už nejsme nejmladší. Nevšímáme si primánů. Ve skříňkách jsme terorizováni našimi staršími spolužáky z vyšších tříd.
Učitelé nás mají stále rádi.
Učíme se a pořád nevíme proč.
TERCIE
Jsme mazáci na gymplu. Stále objevujeme krásy Gymnázia, které nám chystá jedno překvapení za druhým.
Učitelé nás mají stále rádi. Zvyk je holt železná košile.
Někteří spolužáci se přestávají učit a doufají, že se na to nepřijde. Nepřišlo.
KVARTA
Jsme tu už čtvrtým rokem. Nechápeme, proč se nám ostatní odmítají klanět.
Začínáme se ohlížet po ostatních třídách a navazovat přátelské vazby.
Máme se rozloučit se snadným učením, na vyšším stupni se nám protočí panenky.
KVINTA
Naše přátelské vazby se začínají plně rozvíjet. Je nás všude vidět, hlavně na chodbách.
Profesoři nás začínají strašit maturitou.
Měli bychom vědět, jakým směrem se hodláme vydat. Ale nevíme.
SEXTA
Vyčkáváme příchod nových prváků. Jsme zvědaví na
„nový materiál“
I bez špatného vlivu vlčíme. Profesoři si občas stěžují, že nás přechválili.
Volíme volitelné předměty - děláme první osudové chyby.
SEPTIMA
Nejsme sice ještě nejstarší, ale vyšší třída už nemá tolik času. Gympl patří nám!
Zlobíme, mluvíme, odmlouváme, nepřezouváme se, chodíme pozdě a navíc hlavním vchodem.
Někteří se začínají učit. Prý už za rok máme maturitu.
OKTÁVA
Právě pozorujete špičku tanvaldského Gymnázia.
Už víme, že nic nevíme, ale Víme, kam bychom dál chtěli.
Snažíme se uklidnit, abychom byli připuštěni k maturitě.
Spoléháme na to, že si učitelé vzpomenou na primu.
pondělí 19. července 2010
Too busy
Prázdniny utíkají. Jako utíkaly loni, předloni i předpředloni.
Jenomže už to není jen tak nazdařbůh, teď se musí dobrovolně povinně pracovat a vydělávat.
A tak věřte nevěřte, ona ta práce i bolí. A stojí toliko přemáhání, aby se člověk ráno vykopal z postele, umyl si zuby a vůbec se tak nějak obecně profackoval do samotné práce. Raději mi dejte do rukou hromadu knih, raději mě zavřete s mikroskopem a sadou preparátů, raději mě naučte závodní domino a základy maďarštiny. Jen mě nenuťte pracovat :)
Jak vesele se jde každý den z práce a zase do práce, když víte, že za pár let už to bude denním chlebem a po zbytek života budete jen vstávat, řešit dovolenou a čekat na výplatu.
Jednou mám fůru času a fantazie, ale ne peníze... Jednou mám peníze, ale ne čas...
Co naplat, jdu makat!
Jenomže už to není jen tak nazdařbůh, teď se musí dobrovolně povinně pracovat a vydělávat.
A tak věřte nevěřte, ona ta práce i bolí. A stojí toliko přemáhání, aby se člověk ráno vykopal z postele, umyl si zuby a vůbec se tak nějak obecně profackoval do samotné práce. Raději mi dejte do rukou hromadu knih, raději mě zavřete s mikroskopem a sadou preparátů, raději mě naučte závodní domino a základy maďarštiny. Jen mě nenuťte pracovat :)
Jak vesele se jde každý den z práce a zase do práce, když víte, že za pár let už to bude denním chlebem a po zbytek života budete jen vstávat, řešit dovolenou a čekat na výplatu.
Jednou mám fůru času a fantazie, ale ne peníze... Jednou mám peníze, ale ne čas...
Co naplat, jdu makat!
sobota 19. června 2010
Přežila jsem!

Ruce i hlas se přestaly třást, hlava se upokojila a zbytek těla se jakštakš vyškrábal zpátky na nohy. Zkoušku z anatomie mi už nikdo z indexu nesmaže, z čela nesmyje a ze zad neodpáře. Je to tam!
S úsměvem od ucha k uchu, s plnou rukou papírů, ze zajímavě nejistým krokem v lodičkách jsem se vymotala z piteven a vrhla se o náručí! Dostala jsem pusu, kytičku a ten nejlepší pocit na celém světě!
Tak a co teď?
Nejvíc zasloužený a nejvíc vymodlený prázdniny jsou tady a je tolik věcí, do kterých bych se chtěla pustit, že nevím, kde a jak začít. Pro začátek by stačil nějaký film, parta mých gympláků, láhev vína a můj Mazlík!
Přežila, zvítězila! :)
čtvrtek 10. června 2010
Přežít! Hlavně přežít!
"Neudělám to"
"Jsem ten nejhoupější člověk na světě"
"Přeložím si zkoušku o pár dní"
"Přeložím si to ještě o týden, to už musím stihnout"
"Inu, půjdu to zkusit"
(citace z úst medikových)
.
.
.
Venku to krásně voní po létu, ale u mě to zatraceně smrdí zkouškovým. Denní režim je jednoduchý, pravidelný a hlavně nudný. Pomalu se mi začínají stírat rozdíly mezi dnem a nocí, mezi středou, sobotou, pátkem...
S pocitem naprostého vyloučení ze společnosti, s pocitem nesmím ven a musím sedět, s pocitem je mi horko, asi umřu, s výčitky a s naříkáním...
"Jsem ten nejhoupější člověk na světě"
"Přeložím si zkoušku o pár dní"
"Přeložím si to ještě o týden, to už musím stihnout"
"Inu, půjdu to zkusit"
(citace z úst medikových)
.
.
.
Venku to krásně voní po létu, ale u mě to zatraceně smrdí zkouškovým. Denní režim je jednoduchý, pravidelný a hlavně nudný. Pomalu se mi začínají stírat rozdíly mezi dnem a nocí, mezi středou, sobotou, pátkem...
S pocitem naprostého vyloučení ze společnosti, s pocitem nesmím ven a musím sedět, s pocitem je mi horko, asi umřu, s výčitky a s naříkáním...
neděle 2. května 2010
Moja?

Je mi tolik smutno, je mi to tolik líto...
Dala bych cokoliv za to, abych mohla vrátit čas.
On věděl, jak mě pomoci z té tůně, ve které jsem byla až po uši, ale také věděl, že úplně na sucho na břeh se musím vyškrábat sama.
Proto jsem se většinou brodila pokolena nebo popás a čekala, co se stane.
CHtěla jsem, aby taky skočil do té tůně. Aby skočil ke mě a abychom se brodili světem spolu.
Dnes je to rok, co lavina srovnala Život se zemí a vzala sebou to nejcennější, co jsem na světě měla. 12 měsíců. 365 dní. 8 760 hodin. Jak je možný, že jsem to vydržela?
středa 21. dubna 2010
Příroda to vymyslela, PánBůh stvořil a Vy se tomu musíte naučit!

Pamatujete na tu scénu z Básníků, kdy kolem Štěpánka přibývá jedna kniha vedle druhý, jak se štosují na sebe a jak se nakonec ty hromady knih zhroutí přímo na něj? To jest sladké úděl medikův. Všude knihy, všude výpisky, vpisky, propisky, úpisky.
Mým spolužákům kolegům se už zdávají noční můry o tom, jak celé noci memorují, někteří ze spaní odříkávají větve maxilárky a z hrůzyplných snů nás budí Řasinky naložené ve formalínu, Vajnerovo ´kolego, jaká je tedy vaše diagnóza, Drugovo ´Ani řez mesencephalem!´, Uhlíkovo ´hmmm.. je Vás tady moc, nevejdete se nám do tříd. Myslím, že to budeme muset trochu zredukovat´...
Vymýšlíme nejnepravděpodobnější algoritmy, jak dostat ke zkoušce toho a toho zkoušejícího, bádáme nad tím, jakou budou mít zkoušející náladu v den ten a ten. Všechno je zatím skvěle vymyšlené- odchylka pouhých 99%!
Možná bych sem už chtěla napsat něco originálnějšího, něco úplně ale úplně jiného, jenže co, když celodenní a celonoční zážitky a dávky adrenalinu čerpám jen ze stále se zvětšujícího objemu informací, které musím dobrovolně povinně napěchovat do pevně vymezeného a omezeného prostoru dutiny lebeční...
Drazí kolegové, přeji Vám pevné zdraví v místech, kde se tělo setkává se židlí! :)
Zkoušky se blíží: I feel it in the water. I feel it in the earth. I smell it in the air....
neděle 4. dubna 2010
Tuhne!
S každý stupněm na venkovní teploměru, s každým novým slunečním paprskem, s každým krátkým rukávem na ulici si začínám víc a víc uvědomovat, jak teplota našeho těla postupně padá pod fyziologickou mez. Začíná jít do tuhýho. Zkoušky se blíží!

Už to není ´Nepospíchám na Vás? Stíháte to?´. Teď už jsme se dostali do jiných levelů: ´Naučte se to a to a to a to a přečtěte si to a tohle, jinak nepochopíte další látku. A nedivte se! My s Hankou máme tři týdny do státnice z interny a to je jiný kafe.´
Naše každodenní debaty se točí okolo experimentů s různými stimulanty paměti, povzbuzovače, vzbuzovače, nespáče... A tak se mi v poličce hromadí kofeinové tabletky, gingo, guarana, zelené, černé i bílé čaje, lecithin v práškové podobě i v gnanulkách. A pomáhá to? Kdo ví. Placebo je mocný čaroděj :D
Jediné co mě štve je ta neuvěřitelná neustálá kontrola každého: ´Učíš se?´
-> pokud Ne, jsi potencionální přítel
-> pokud Ano, jsi nepřítel
Do zkoušku z histoly mi zbývá osm týdnů. Na histologii je to úchvatná časová rezerva. Ale připočítejte si k tomu i semestrovou přípravu na anatomii, testy z bioly, pitvy, naspeedované sestry z ošetřovatelství, borůvkový v Cannonu, hodinové nákupy v Kauflandu, pravidelné Scrubs...
Asi se mi na téhle škole líbí. Co líbí... Miluju to tu! :)

Už to není ´Nepospíchám na Vás? Stíháte to?´. Teď už jsme se dostali do jiných levelů: ´Naučte se to a to a to a to a přečtěte si to a tohle, jinak nepochopíte další látku. A nedivte se! My s Hankou máme tři týdny do státnice z interny a to je jiný kafe.´
Naše každodenní debaty se točí okolo experimentů s různými stimulanty paměti, povzbuzovače, vzbuzovače, nespáče... A tak se mi v poličce hromadí kofeinové tabletky, gingo, guarana, zelené, černé i bílé čaje, lecithin v práškové podobě i v gnanulkách. A pomáhá to? Kdo ví. Placebo je mocný čaroděj :D
Jediné co mě štve je ta neuvěřitelná neustálá kontrola každého: ´Učíš se?´
-> pokud Ne, jsi potencionální přítel
-> pokud Ano, jsi nepřítel
Do zkoušku z histoly mi zbývá osm týdnů. Na histologii je to úchvatná časová rezerva. Ale připočítejte si k tomu i semestrovou přípravu na anatomii, testy z bioly, pitvy, naspeedované sestry z ošetřovatelství, borůvkový v Cannonu, hodinové nákupy v Kauflandu, pravidelné Scrubs...
Asi se mi na téhle škole líbí. Co líbí... Miluju to tu! :)
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)