úterý 28. dubna 2009

Oběšenec Villon

Já u pramene jsem a žízní hynu
Horký jak oheň, zuby drkotám,
Dlím v cizotě, kde mám svou domovinu,
Ač blízko krbu, zimnici přec mám.

Nahý jak červ, oděn jak prelát sám,
Směji se v pláči, doufám v zoufání,
Mně lékem je, co jiné poraní,
Mně při zábavě oddech není přán,
Já sílu mám a žádný prospěch z ní,
Srdečně přijat, každým odmítán.


Prace que je l´aime.
Il est mon poete le plus aimé- le premier poete anathéme!!!
Je crois toi!!!

PS: můj "biograf" má na ose X veličinu času. na ose Y potom odstupňované jednotlivé duševní stavy. Mou životní křivkou je sinusoida. Jednou nahoře a jednou dole. A kde je má maniodepresivní osobnost právě teď?
Uvažte sami, že sem píšu, jen když píšu. A píšu, jen když potřebuju být sama. A sama jsem, jen když je mi smutno...

PSS: Sny, které se kradou potají a zmocňují se spáče ve tmě, mají barvu jeho očí.
Jsou Modré.

PSSS: Já vím, zítra bude lépe.
Dum Spiro, Spero!

Žádné komentáře:

Okomentovat