Nikdy jsem neuměla chodit přesně na čas. Buď brzo nebo pozdě.
A dneska?
Zpoždění...
Místo v šest třicet, osm třicet. 120 minut nechtěného spánku, kdy jsem přišla o přednášku, o vánoční rozloučení s Víťou, o nejlepší ´AiJajovou´ společnost v autobuse...
Mám zpoždění a neuvěřitelnou smůlu...
Žádné komentáře:
Okomentovat