Uvažují vždycky naopak.
Chtějí rychle dospět, a potom vzdychají po ztraceném dětství.
Utrácejí zdraví, aby měli peníze, a hned nato utrácejí peníze, aby měli zdraví.
Myslí tak usilovně na budoucnost, že nedbají přítomnosti, a tak neprožívají přítomnost, ani budoucnost.
Žijí, jako by nikdy neměli zemřít , a umírají, jako by nikdy nebyli žili.
No, není to k smíchu?
Můj lide, to chce klid, budeme jednou balvan, obrovský balvan klidu, porostlý vzácnými mechy, a na něm vyryto bodly, že zachovali jsme klid. Pokud jde o mne, až umřu, přísahám, ani svalem nepohnu v kamenné tváři, já pro jistotu už nyní, pohrdaje a mlčky, se semknutými ústy, se zaťatými zuby, uraženě a vztekle zachovávám též klid. Mlčení drásá nám nitro a ticho na nás křičí, že možná budeme sami, nebudeme však ničí, dokud nám zbude dech!
čtvrtek 31. prosince 2009
středa 23. prosince 2009
PF 2010
úterý 22. prosince 2009
Il a mis le café
Dans la tasse
Il a mis le lait
Dans la tasse de café
Il a mis le sucre
Dans le café au lait
Avec la petite cuiller
Il a tourné
Il a bu le café au lait
Et il a reposé la tasse
Sans me parler
Il a allumé
Une cigarette
Il a fait des ronds
Avec la fumée
Il a mis les cendres
Dans le cendrier
Sans me parler
Sans me regarder
Il s'est levé
Il a mis
Son chapeau sur sa tête
Il a mis
Son manteau de pluie
Parce qu'il pleuvait
Et il est parti
Sous la pluie
Sans une parole
Sans me regarder
Et moi j'ai pris
Ma tête dans ma main
Et j'ai pleuré.
Dans la tasse
Il a mis le lait
Dans la tasse de café
Il a mis le sucre
Dans le café au lait
Avec la petite cuiller
Il a tourné
Il a bu le café au lait
Et il a reposé la tasse
Sans me parler
Il a allumé
Une cigarette
Il a fait des ronds
Avec la fumée
Il a mis les cendres
Dans le cendrier
Sans me parler
Sans me regarder
Il s'est levé
Il a mis
Son chapeau sur sa tête
Il a mis
Son manteau de pluie
Parce qu'il pleuvait
Et il est parti
Sous la pluie
Sans une parole
Sans me regarder
Et moi j'ai pris
Ma tête dans ma main
Et j'ai pleuré.
pátek 18. prosince 2009
Zpoždění
Nikdy jsem neuměla chodit přesně na čas. Buď brzo nebo pozdě.
A dneska?
Zpoždění...
Místo v šest třicet, osm třicet. 120 minut nechtěného spánku, kdy jsem přišla o přednášku, o vánoční rozloučení s Víťou, o nejlepší ´AiJajovou´ společnost v autobuse...
Mám zpoždění a neuvěřitelnou smůlu...
A dneska?
Zpoždění...
Místo v šest třicet, osm třicet. 120 minut nechtěného spánku, kdy jsem přišla o přednášku, o vánoční rozloučení s Víťou, o nejlepší ´AiJajovou´ společnost v autobuse...
Mám zpoždění a neuvěřitelnou smůlu...
pondělí 14. prosince 2009
Předvánoční finiš

Celá Praha voní skořicí a pečenými kaštany. Po zemi se táhne nasládlá vůně vanilkového cukru, který dopadá z trdelníků přímo na dlážděné náměstí. Je tady citrón a svařák, vánoční jmelí, z každého koutu hučí vánoční koledy a celé město se rozsvítilo do všech barev. Do všech barev z barev, do všech barev barev z barev...
Můj zápočtový pohovor na HZL skončil skvěle a práce, kterou jsem předkládala ještě lépe! Mám radost! Vůbec jsem do té práce nevkládala takové naděje.
Někteří páni vyučující mi začínají vysedávat a v pravidelných intervalech tahat za moje posledni dobou hodně zkoušené nervy. A někdy mi tam dokonce sedí i celé ústavy. Konkrétně se odvolávám od čerta k ďáblu, prosím u všem starostolců a modlím se ke všem svatým, aby někdo vymazal z mého života ústav biofyziky i s předrahým Ferdinandem Vargou! Ať jde k čertu!
Dlouhodobou studií jsem zjistila, že mi vlastně nevadí se učit, nevadí mi ani se hodně učit. Ale bohužel, před anatomií mívám záchvaty histologie, před histologií záchvaty anatomie. Musím to ještě trochu poladit a lépe načasovat, a potom mě zastaví snad už jen Ferdo a jeho "neuspěla u zkoušky z biofyziky." :)
Zítra poslední zápočtový test z anatomie a hurá, jsou tady vánoční prázdniny. Čtrnáct dní NEzaslouženého NEodpočinku a NEklidu. S krutou přípravou na biofyziku, biochemii...a první pomoc.
... Help ! ... Hilfe ! ... Au Secour ! ...
středa 9. prosince 2009
Mám lebku. A za Á!
:)
A Dneska jsem vybojovala i zápočťák na histologii. Mám dostatek procent na to, abych si mohla dovolit nepsat poslední test, který nás čeká až po Vánocích. Jupí:)
Příhodovi jsem odevzdala svou práci a zápočtový pohovor mi byl spočítán na pátek v 10:00.
Plány se plní do posleních detailů.
Snad už jen po Vánocích napsat zbytek zápočtů, užít si pitevní týden, spravit předtermíny na biofyzice a biochemii, první pomoc si zapsat do prvního řádného zouškového termínu a oslavit přechod z nácti do kulatých dvaceti let!
A Dneska jsem vybojovala i zápočťák na histologii. Mám dostatek procent na to, abych si mohla dovolit nepsat poslední test, který nás čeká až po Vánocích. Jupí:)
Příhodovi jsem odevzdala svou práci a zápočtový pohovor mi byl spočítán na pátek v 10:00.
Plány se plní do posleních detailů.
Snad už jen po Vánocích napsat zbytek zápočtů, užít si pitevní týden, spravit předtermíny na biofyzice a biochemii, první pomoc si zapsat do prvního řádného zouškového termínu a oslavit přechod z nácti do kulatých dvaceti let!
neděle 6. prosince 2009
V době, kdy nebe je plné nejzářivějších úsměvů

Slibují nám lepší svět, vyšší platy, méně práce. Slibují v pravidelných intervalech, slibují a úsměvy rozdávají na všechny strany. Křičí do světa velká slova, která se jako nafouklé bubliny vznáší nad hlavami lidí, ale dosud do žádného domova klid a pokoj nepřinesla.
Ve starověkém Římě senátoři křičeli „Chléb a hry“. A moc dobře věděli, že jen to jim zajistí stín nad rozhodováním o životě jiných. Napoleon III. už rázněji volal po „Cukru a biči“. Podrobte si lidi, ukažte jim dobrou vůli a trpělivost, dejte jim naději, slibujte a budou vás následovat kamkoliv.
Lidé slyší na krásně zabalená velká slova. Jen nám klidně říkejte lži, ale ať se to hezky poslouchá, ať to hezky vypadá!
A úsměv, prosím!
Media nás každý den zásobují těmi nejaktuálnějšími novinkami ze světa, šokují nás zprávami o bojích na východě, probouzí v nás závist při virtuálních exkurzích do vyspělejších států, oslavují amerického prezidenta, vysmívají se tomu českému. Média v dnešní době už ztratila všechny zábrany a limity. Jsme přeci otevřená společnost. Jsme přeci svobodná společnost.
Po revoluci se slibovala objektivita veřejnoprávní televize. Ale jen si poslechněte, kolikrát dostanete z večerních zpráv už předem naservírováno, co si máte o daném problému myslet. „A pokud si chcete počkat na rozbor dané situace, zapněte si nás v nočních hodinách, a to na Čt 24.„
Ano, pravda, jsou tady možnosti, ale jako by se snažili je oddálit co nejvíc do nepopulárních hodin a na co nejodlehlejší kanál. A proč? Protože peoplemetry jsou na nule. Oni potřebují sledovanost, zvlášť pokud se jedná o televize soukromé. Pro široké masy jsou tady nesmyslné nekonečné televizní seriály, Superstar I., II., III., zprávy s veselým zvířátkem na závěr.
Smějte se nám, prosím!
Je to pravidelná dávka emocí, která by měla lidi odreagovat a odtáhnout od reality. Lidé mají rádi strašidelné příběhy, překvapení, osudové zápletky a zamilované pohádky. Hladoví po lásce, po vítězství, po ocenění… Jako by si vším tím televizním adrenalinem kompenzovali vlastní stereotyp, vlastní stejnojakost, vlastní omezenost.
Úsměv, prosím!
Doba se změnila, ale lidé ne, zůstali s původním režimem. Jsou rádi za neomezenou nabídku, ale stěžují si na záplavu informacemi. Jsou rádi za nekonečné možnosti, ale říkají, že teď není ta správná doba. Jsou rádi za svobodu, ale stěžují si, že už si nemůžou stěžovat.
Nemračte se na nás, prosím!
Chybí mi tu objektivita. I dnes, po dvaceti letech od konce totality, jsou informace tolik schematické, tolik černobílé. Buď si špatný, nebo si dobrý. A zase se nám tady po zemi plazí Meresjev a u všech boduje odvážná školačka. Ať se jde Karenina i Raskolnikov zahrabat!
Sami nevíme, kde nám v honbě za vlastním pohodlím hlava stojí. Chceme pomáhat, ale primárně pomoci sami sobě. Do té doby, než se budeme mít dobře, než budeme materiálně zajištěni, než budeme v závětří. Do té doby od nás nic nečekejte, nic nechtějte. Jak jednoduše se to s námi manipuluje. Dejte nám cukr! Dejte nám hry! A rozhodujte za nás. My se budeme jen smát!
Píšou o nás: „Je to doba nového tisíciletí, ultramoderní společnosti, která je emancipovaná, vyspělá. Vzdálenosti se zkrátily, možnosti rozšířily. Všude je blízko, všechno je všech. Nemáme zábrany, nemáme limity.“ A samozřejmě, máme ty nejzářivější úsměvy!
Nesmějte se už, prosím!
Až moc mi to usměvavé divadlo připomíná vůni zelí, která se všudypřítomně táhla okolo Winstona Smithe.
ZÁPOČTOVÁ PRÁCE NA HUMANITNÍ ZÁKLAD LÉKAŘSTVÍ
- budu ráda, když mi to trochu zkritizujete. Bojovala jsem s tím taaak dlouho a vůbec mi to nešlo napsat. Už nikdy nechci psát práci "na cokoliv"!
pátek 4. prosince 2009
Hmmm...
Zanedbávám to tu a vím to!
I když bych chtěla toho tolik napsat, tolik povědět, tak času je málo a vůle ještě míň!
Domů jezdím jednou za měsíc a popravdě řečeno, moc mi domácí prostředí nechybí. Snad po čem se mi stýská jsou hory. Přestože naše opičí hory se stěží dají nazvat horami, mám je ráda. Chybí mi zima a mráz. Vždycky, když krajem přejde mráz, všechno se vyčistí a prostříbří. Je znát všude kolem mě, že mrazová inventura je potřeba jako sůl!
Zimní semestr se už přehoupnul do druhé poloviny. Někdy mám pocit, že už tu jsem třetím rokem, někdy si připadám, že jsem nastoupila teprve včera.
Mořím se právě s prací na Humanitní základ lékařství. To by člověk neřekl, jak je svazující psát o čemkoliv. Už jsem napsala skoro stránku, ale výpovědní hodnota žádná.
Už aby byli Vánoce!
I když bych chtěla toho tolik napsat, tolik povědět, tak času je málo a vůle ještě míň!
Domů jezdím jednou za měsíc a popravdě řečeno, moc mi domácí prostředí nechybí. Snad po čem se mi stýská jsou hory. Přestože naše opičí hory se stěží dají nazvat horami, mám je ráda. Chybí mi zima a mráz. Vždycky, když krajem přejde mráz, všechno se vyčistí a prostříbří. Je znát všude kolem mě, že mrazová inventura je potřeba jako sůl!
Zimní semestr se už přehoupnul do druhé poloviny. Někdy mám pocit, že už tu jsem třetím rokem, někdy si připadám, že jsem nastoupila teprve včera.
Mořím se právě s prací na Humanitní základ lékařství. To by člověk neřekl, jak je svazující psát o čemkoliv. Už jsem napsala skoro stránku, ale výpovědní hodnota žádná.
Už aby byli Vánoce!
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)
