Můj lide, to chce klid,
budeme jednou balvan,
obrovský balvan klidu,
porostlý vzácnými mechy,
a na něm vyryto bodly,
že zachovali jsme klid.
Pokud jde o mne, až umřu,
přísahám, ani svalem
nepohnu v kamenné tváři,
já pro jistotu už nyní,
pohrdaje a mlčky,
se semknutými ústy,
se zaťatými zuby,
uraženě a vztekle
zachovávám též klid.
Mlčení drásá nám nitro
a ticho na nás křičí,
že možná budeme sami,
nebudeme však ničí,
dokud nám zbude dech!
středa 20. května 2009
Modré oči
Mám strach Bojím se psát Bojím se promluvit do ticha Bojím se zpřetrhat ta stříbrolesklá pavoučí vlákna Bojím se
Žádné komentáře:
Okomentovat