
Tomáš neměl rád fráze. Říkával, že jsou prázdné a samotnou komunikaci dvou lidí drží na nehybném místě.
Poznala jsem ho před deseti měsíci v Dolomitech. Nemůžu uvěřit, že to bylo jen deset měsíců...zdá se to jako léta, co ho znám. Pocházel z Košic, ze Slovenska, ale studoval sport tady v Praze.
Vždycky budu děkovat, že jsem dostala šanci ho v životě potkat.
Byl to osud nebo to byla náhoda? Tak či tak, nám dvoum život vykreslil krásné společné chvíle.
Ať už to bylo na břehu řeky, o úplňku, na severu Itálie, pod horskými štíty Dolomit nebo v Harrachově při tajném nočním výšlapu se snowboardy na čerťák nebo v Café Louvre na Národní.
Tomáš byl zvláštní. Byl to ten nejzajímavější člověk, kterého jsem do té doby poznala.
Svět kolem něho se dělil na dva tábory- na ty, kteří ho neměli rádi a jeho samotného považovali na snoba a egoistu, a na ty, kteří ho milovali...
Já jsem se v jeho šarmu utopila už po prvním stisknutí ruky, po prvním pohledu do jeho modrých očí.
On věděl, jak mě pomoci z té tůně, ve které jsem byla až po uši, ale také věděl, že úplně na sucho na břeh se musím vyškrábat sama.
Proto jsem se většinou brodila pokolena nebo popás a čekala, co se stane.
CHtěla jsem, aby taky skočil do té tůně. Aby skočil ke mě a abychom se brodili světem spolu.
Nikdy jsem nenašla odvahu, abych mu to řekla.
Jak osudově končí moje slova k němu: "Tomko, třeba někdy najdu slova, jak to říct. Možná až se to všechno uklidní..."
"2.5.2009 byla skupina skialpinistů v rakouském Soldenu zavalena lavinou."
"Pět Čechů a jeden Slovák našli svou smrt ve 3000 m.n.m."
"Muži byli ve věku 20-30 let. Slovenský skialpinista pocházel z Košic, v té době však studoval v Praze."
Ticho Prázdno
Miluju Tě!
Dvě slova, která jsem ti nikdy neřekla.
Dvě slova, která jsem se bála vyslovit nahlas.
Dvě slova, za které jsem zaplatila nejvyšší cenou.
Stal si sa mojom, mojom anjelom.
Tvoj Danuliačik
Žádné komentáře:
Okomentovat