Můj lide, to chce klid, budeme jednou balvan, obrovský balvan klidu, porostlý vzácnými mechy, a na něm vyryto bodly, že zachovali jsme klid. Pokud jde o mne, až umřu, přísahám, ani svalem nepohnu v kamenné tváři, já pro jistotu už nyní, pohrdaje a mlčky, se semknutými ústy, se zaťatými zuby, uraženě a vztekle zachovávám též klid. Mlčení drásá nám nitro a ticho na nás křičí, že možná budeme sami, nebudeme však ničí, dokud nám zbude dech!
neděle 29. března 2009
Sbalit a pryč!
Včera jsem byla naposledy v Harrachově. Musela jsem si půjčit od taťky auto, abych to všechno vůbec nějak dostala domů.
Sídlo nás, Plocáků, je ve spodních prostorách hotelu Skicentrum. Když jsem přišla dovnitř, všude bylo prázdno a ticho. Dost nezvyklé, když jindy, v únoru, je hala přecpaná holandskými, belgickými, německými, polskými a ruskými turisty, kteří na sebe pokřikují, hledají správného instruktora, obouvají se do lyžáků (začátečníci občas rovnou i do lyží:-), hledají správné hůlky i své správné děti.
A najednou tam přijdete a hala je temná a prázdná. Když jsem se dostala na naši "ubytovničku" nebylo to o moc lepší. Už tu zbyl jen Zbýňa, Drobek, Janča a Olivka. Byla jsem ráda, že je vidím! Bohužel, jen na chvilku-Janča šla na Dvoračky, Drobek utíkala na telemarkové závody a Olivka musela jít od deseti učit. A tak jsme tam zůstali jen se Zbýňou, který mě rychle využil, abych ho alespoň namasírovala, učesala a upletla copánek z jeho černých kadeří. Vzpomínala jsem na období dávno dávno dávno minulá...pořád mám "treinte-una" (teď už "treinte-deuxana")ráda. Je to vlastně jediná osoba, ke které se potom všem ráda vracím (a on to snad vnímá stejně, alespoň za tu masáž!:-)
A jelikož "zlá" šéfka Aďa mi včera nepřála (jindy ovšem usměvavá a milá), odvelela mi Zbýňu na učení nějaké německé rodiny...a já tam zůstala úplně sama. Začala jsem si balit věci...páteřák, lyže, lyžáky, kastrůlky, mističky...až z toho nakonec byly dvě veliký tašky...jaaj, až já se budu balit na kolej, to bude horor! :-)
A když už jsem měla úplně zabaleno(včetně nabíječky, která ani nebyla moje, což jsem zjistila až doma), rozloučila jsem se s pokojem, s prázdnou uličkou, s Aďou i Kerčou a pospíchala k autu. Miluju zimní Harrachov, vždycky se těžko loučím...a co teprve, když se loučím na celý půlrok!
Sídlo nás, Plocáků, je ve spodních prostorách hotelu Skicentrum. Když jsem přišla dovnitř, všude bylo prázdno a ticho. Dost nezvyklé, když jindy, v únoru, je hala přecpaná holandskými, belgickými, německými, polskými a ruskými turisty, kteří na sebe pokřikují, hledají správného instruktora, obouvají se do lyžáků (začátečníci občas rovnou i do lyží:-), hledají správné hůlky i své správné děti.
A najednou tam přijdete a hala je temná a prázdná. Když jsem se dostala na naši "ubytovničku" nebylo to o moc lepší. Už tu zbyl jen Zbýňa, Drobek, Janča a Olivka. Byla jsem ráda, že je vidím! Bohužel, jen na chvilku-Janča šla na Dvoračky, Drobek utíkala na telemarkové závody a Olivka musela jít od deseti učit. A tak jsme tam zůstali jen se Zbýňou, který mě rychle využil, abych ho alespoň namasírovala, učesala a upletla copánek z jeho černých kadeří. Vzpomínala jsem na období dávno dávno dávno minulá...pořád mám "treinte-una" (teď už "treinte-deuxana")ráda. Je to vlastně jediná osoba, ke které se potom všem ráda vracím (a on to snad vnímá stejně, alespoň za tu masáž!:-)
A jelikož "zlá" šéfka Aďa mi včera nepřála (jindy ovšem usměvavá a milá), odvelela mi Zbýňu na učení nějaké německé rodiny...a já tam zůstala úplně sama. Začala jsem si balit věci...páteřák, lyže, lyžáky, kastrůlky, mističky...až z toho nakonec byly dvě veliký tašky...jaaj, až já se budu balit na kolej, to bude horor! :-)
A když už jsem měla úplně zabaleno(včetně nabíječky, která ani nebyla moje, což jsem zjistila až doma), rozloučila jsem se s pokojem, s prázdnou uličkou, s Aďou i Kerčou a pospíchala k autu. Miluju zimní Harrachov, vždycky se těžko loučím...a co teprve, když se loučím na celý půlrok!
Na Shledanou!!!
úterý 17. března 2009
"Budu" je příliš krátké slovo
Všichni jsou nemocní, unavení, ustýskaní, zamračení...bez energie, bez elánu. Radost ze života opustila lidské duše a utekla za sluncem. Ano, za tím, které se nám už tři měsíce pořádně neukázalo.
Přiznávám- i přes má bedra přešlo to zvláštní období nikoho, pocit prázdna a nekonečna, bezmoci a neutichající beznaděje.
A proto se chci omluvit všem, kteří čekali a doufali v můj úsměv. Upadla jsem spolu s ostatním světem pod závoj šedivé mlhy. Konec zimy nebyl veselý.
A ačkoliv já- lednáček, zimní tvor a lední horočlověk bych měla být nadšená z nekonečných sněhových nadílek, utápěla jsem se sama doma v minulosti a ve vzpomínkách, které mi drželi u dna jako mohutná ocelová kotva.
Teď jsem relativně šťastná. Všechno tady okolo začíná nabírat na otáčkách. Maturita, přijímačky, dovolená i brigáda přes léto. Všechno vypadá slibně a já jsem se rozhodla, že se nevzdám a budu bojovat.
Dokážu, že už nejsem tvá mladší sestřička, která je vyjukaná ze života a rychlosti velkoměsta, že jsem samostatná, že Jsem!
Ráno vstávám s vírou a nadějí v budoucí den, celý den se nezastavím...
Jen večer kolem mě občas tančí šedivý závoj smutku.
Sny, které se kradou potají a zmocňují se spáče ve tmě, mají stále barvu tvých očí.
Jsou Modré.
Přiznávám- i přes má bedra přešlo to zvláštní období nikoho, pocit prázdna a nekonečna, bezmoci a neutichající beznaděje.
A proto se chci omluvit všem, kteří čekali a doufali v můj úsměv. Upadla jsem spolu s ostatním světem pod závoj šedivé mlhy. Konec zimy nebyl veselý.
A ačkoliv já- lednáček, zimní tvor a lední horočlověk bych měla být nadšená z nekonečných sněhových nadílek, utápěla jsem se sama doma v minulosti a ve vzpomínkách, které mi drželi u dna jako mohutná ocelová kotva.
Teď jsem relativně šťastná. Všechno tady okolo začíná nabírat na otáčkách. Maturita, přijímačky, dovolená i brigáda přes léto. Všechno vypadá slibně a já jsem se rozhodla, že se nevzdám a budu bojovat.
Dokážu, že už nejsem tvá mladší sestřička, která je vyjukaná ze života a rychlosti velkoměsta, že jsem samostatná, že Jsem!
Ráno vstávám s vírou a nadějí v budoucí den, celý den se nezastavím...
Jen večer kolem mě občas tančí šedivý závoj smutku.
Sny, které se kradou potají a zmocňují se spáče ve tmě, mají stále barvu tvých očí.
Jsou Modré.
čtvrtek 26. února 2009
Kruh

Poslední dobou mám pocit, že se zastavil čas. Všechno se znovu a znovu opakuje stále a stále dokola. Mám pocit,že nemám ty správné zbraně na to, abych se dostala z toho začarovaného kruhu všednověku.
Často do noci sedím u počítače a jen se tak brodím, poslouchám hudbu, přemýšlím. Všechny ty honosné ideály, za které jsem bojovala, ve které jsem věřila a které jsem si přála se vzdálily. Stále září, ale jsou zahaleny v purpurovém závoji koloběhu denních starostí.
Naposledy, opět při té zvláštní náladě, se na mě kamarádka otočila a řekla: "Co blázníš...vždyť tobě vychází všechno..." A měla pravdu. Všechno, pro co jsem těch osm let na střední bojovala. Ale najednou střední končí. Najednou všichni chtějí, abych se chovala dospěle. Pamatujete, jak jsme se na to těšili? "Pááni, až budeme velký.." A najednou je to tady. Ta vysněná dospělost. Už není tak do smíchu.
Je další noc, opět mám u sebe hrnek čaje, koukám do počítače a čekám na půlnoc. Určitě bylo víc lepších půlnocí než s umělou inteligencí po boku. "Až se rozední, bude konec"...pamatuješ?
A když se rozednilo,teď už to konečně vím, opravdu to byl náš konec....
středa 18. února 2009
špicecuzámen

part one:
Nasaďme úsměv číslo tři a bojovat!!
Práce lyžařského instruktora je rizikovým povoláním.
Den takového instruktora začíná okolo půl osmé hodiny ranní. Budík tupě zvoní na palandě vedle hlavy v jednom sklepě jednoho hotelu v jednom zimním středisku v jedné republice na střeše Evropy. Po nepříjemných peripetiích se seskakováním z palandy, hledáním toaletního papíru a odklízením špinavého nádobí spolubydlících, aby si sám instruktor mohl umýt obličej, se konečně dostává ke svému pokladu, který leží opřený v tmavém koutě tmavého pokoje. Problém ranního oblékání je nasnadě. Nejdříve termoprádlo, potom druhá, třetí, čtvrtá vrstva a lyžařský mundůr, rukavice, páteřák, helma, brýle, přeskáče,hůlky, lyže. A z tmavého pokoje se plíží sklepní chodbou ven na světlo boží, na ranní volné lyžování. Vítejte v Harrachově!!
Hodinka a půl ranní secvičné je radostné peklo. Doslova!! Šéfinstruktor postaví všechny instruktory do latě a postupně s nimi probírá lyžařskou metodiku. Každý z nás máme v kapse připravených padesát korun pro případ, že by se stalo nejhorší: "zahoď lyže, kup si pruty....víš kudy na autobusák!? Tak takhle by nezajel pluh ani holandský turista po obouch endoprotézách kyčelního kloubu"
Potom, co jsme si všichni "zvedli" sebevědomí na raňajku čekáme na klienty. Hlavní učící hodiny jsou 10-12 a 14-16...v 9:59 si ještě vesele povídáme v šatně nebo úporně skučíme, že dneska neaneaneaneane...Nic platno. 10:00 u své cedule s úsměvem číslo tři připrani. "Hi, I am Danča, I am Your instructor for folloving six days...Welcom to our Ski school...what´s your name....yes, we will go to the chair-lift, but you have to wait a few days"
to be continued...
pondělí 9. února 2009
My seminary work? It´s over now!!
Třikrát hurá!!!
Po probděných nocích jsem konečně dopsala, doformátovala a dovytiskla mou první velkou seminární práci. Čítá okolo padesáti stránek a sama autorka z ní má radost.
Jelikož se pohybuje na rozhranní biologie a chemie, dvou maturitních předmětů, chytře tím zabije u maturity alespoň tři mimuty na každém předmětu, ne že by to bylo v biologii potřeba, ale když chytne v chemii téma fyzikální chemie, bude se to hodit. Taky ji napadlo předložit to u přijimacím pohovoru na 2 LF(pokud se probije pralesem 1500 přihlášených a postoupím k pohovorům)...abych uvedla neznalé do problému, téma práce zní: Výživa dětí mladšího školního věku, staršího školního věku a adolescentů. Přeci jen 2LF je bývalá pediatrická fakulta...a na DOD všichni páni profesoři, docenti a i pan děkan vypadali tak sympaticky (napadá mě "zdání klame"?- nevím, doufám, že si sama v příštím roce ověřím)
Takže ještě jednou Bravo vivat sláva...!!!! Seminary work is over!!
pondělí 2. února 2009
Balada o "velkém snu"

Každé malé dítě má nějaký svůj velký sen. Kluci chtěli být kosmonauty, piráty, prezidenty...holky toužili po kadeřnicích a princeznách. Já měla také "velké" sny o "velké" budoucnosti.
Chtěla jsem se stát krasobruslařkou! Líbili se mi barevné kostými, vyčesané účesy, rozevláté šaty, sněhobílé brusle. Chtěla jsem sama tančit po ledovém "jezeře" v záři barevných světel...připravit se do počáteční pozice, čekat na první tóny skladby, rozjet se.. Chtěla jsem se zběsile a zároveň tak něžně točit v piruetách, vyskočit na dvojitého Rittbergra...na konci děkovat uprostřed ledového "parketu", pomalu natáhnout ruku, uklonit se...otočit se na druhou stranu, uklonit se.
Včera jsem našla ve sklepě zaprášené brusle. Ležely úplně v rohu staré skříně. Vzpomněla jsem si na svůj "velký" dětský sen. Stála jsem tam se zaprášenými bruslemi a vzpomínala...
Dnes jsem byla na bruslích.
Moje nesourodé, těžkopádné pohyby byly daleko od ladnosti a smyslnosti. Místo efektivních otáček jsem se snažila vydržet v tvrdých bruslařských botách.
Tak jako se celé národy nestanou kosmonauty a princeznami, tak se ani já nestanu "krasnou bruslařkou"
Ten "velký" dětský sen zůstane na věky jen za hranicemi fantazie.
neděle 1. února 2009
illogical
Poslední dobou u sebe objevuji stavy maniodeprese. Pocity maximálního nasazení se střídají s pocity beznaděje.
Chtělo by to nějakou novou aktivitu...co třeba začít s jógou? (v Tanvaldě nemožné)...co třeba nějaké bojové umění? Vždycky mě to lákalo...(v Tanvaldě nemožné)...co třeba začít chodit lézt na stěnu? (s kým?) ...co třeba začít pravidelně plavat? (v Tanvaldě se opravuje jediný fungující bazén)...co třeba spinning? (nemám tolik finančních prostředků)
Končím s neuskutečnitelnými plány. Dnes mám pocit, že můžu všechno:-) Probudila jsem se do super "maniakální" nálady.
Jdu bruslit:-)
Chtělo by to nějakou novou aktivitu...co třeba začít s jógou? (v Tanvaldě nemožné)...co třeba nějaké bojové umění? Vždycky mě to lákalo...(v Tanvaldě nemožné)...co třeba začít chodit lézt na stěnu? (s kým?) ...co třeba začít pravidelně plavat? (v Tanvaldě se opravuje jediný fungující bazén)...co třeba spinning? (nemám tolik finančních prostředků)
Končím s neuskutečnitelnými plány. Dnes mám pocit, že můžu všechno:-) Probudila jsem se do super "maniakální" nálady.
Jdu bruslit:-)
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)