středa 14. ledna 2009

Co bude zítra?

Lednové dny jsou nevyzpytatelné.
Ráno se probudím, kouknu ven, kde ještě vládne dávná tma, a snažím se zhodnotit, jestli se mi stávat chce a nebo nechce. Hádejte?!

Potom se pomalu začnu dolovat z peřin, protáhnu si záda a ruce a opatrně pravou nohou z postele.
Co na mě dneska čeká?
Po dlouhé přípravě v koupelně, po snídani, kde si zmateně převracím chemii na všechny strany, po oblékacím rituálu, se konečně zabalím do šály a utíkám vstříc "novým školním zítřkům."

Každé úterý a každou středu mám ranní semináře, které začínají v nepříjemných sedm ráno. Ono to není tak zlé, při představě, že bych jinak musela zůstat ve škole až do čtyř odpoledne, se ráda vracím ke svým ranním učícím rozcvičkám.
Tak tedy ráno zase utíkám do školy.
Lednové dny jsou nevyzpytatelné. Zima venku, Zima uvnitř, Zima ve mě:-) Poslední kroky ke škole už utíkám a zmrzlou, nataženou rukou rychle otevírám bránu vědění (staré, oprýskané, boční dveře do skříněk).
Seminář začíná. Rozdává se písemka na celou zoologii. Už držím v ruce svůj exemplář...
A to mi připomíná, že bych se měla jít učit literaturu...
Zítra píšeme pololetku:-\
Takže pokračování příště:-)
Lednové dny jsou jednoduše nevyzpytatelné...

Žádné komentáře:

Okomentovat