"Zachovej klid!!! Teď víc, než kdy jindy." říkám si...
Svět je najednou tak...!?!?! Tak co? Tak těžší, pomalejší, nekonečný, nevyzpytatelný...prázdný...?
Ano, je prázdný.
Potřebovala bych si teď vedle Někoho sednout a říct mu tolik věcí, popsat tolik míst. Ale kde Mu je konec?
Já vím, že za všechno si můžu sama. Muselo to tak být, má to ta být, bude to tak muset být. Teď vše spočívá v mých vlastních rukách. A co je težší, než poradit sám sobě?Všechno bude v pořádku až v ten den, kdy vstanu a on nebude Ten první, kdo mi vpadne do hlavy. Dnešek to určitě nebyl...
Vždycky si říkám..."Zachovej klid...teď víc, než kdy jindy. Musí to tak být. Musíš to vydržet. Chtěla si to tak sama..."
Jsem tu jen Já a tisíce zmatenych myšlenek. Možná až příliš hlučná samota...
Žádné komentáře:
Okomentovat