
Víš, život tady na Zemi se najednou tolik změnil. Vypadá podobně jako Tenkrát, ale žít, jako Tenkrát, se nedá.
Snažila jsem se přizpůsobit, stále se snažím, ale večer co večer mě dohání mlhavý závoj.
Vzpomínám na všechny naše spolešné chvíle. Vidím tě v tolika věcech, odrážíš se v tolika lidech.
Já vím, že nesmím, že bych neměla, ale pořád přemýšlím o tom, jak bychom nakonec My Dva skončili.
V neděli se stěhuju do Prahy. Ano, do Prahy. Těšila jsem se až přijde ta chvíle. Long distance anymore. :(
Chybí mi parťák na lezení. Kdo mi poradí, jaké "korčule" si vybrat? A co ten skalní převis v Jizerkách?
Teď koukám ven z okna. Po obloze se táhnou těžké bílé mraky. Pamatuješ, jak jsme z mého okna ,Tenkrát, koukali na ty kopce a lesy? Tak nad nimi se právě teď vytvořilo monumentální oblačné smetanové pohoří. Chtěla bych za tebou do větru...
S tebou jsem byla šťasná. Tenkrát, když si mi říkával "moja"...
Dnes je to právě měsíc, co lavina srovnala Život se zemí a vzala sebou to nejcennější, co jsem na světě měla.
Stůj při Nás
Žádné komentáře:
Okomentovat