úterý 16. června 2009

Šílený Sen

"Ruce se mi třesou, kolena se mi třesou i hlas se třese."
Vynořila se z podzemí.
"Snad to byl ten správný východ. Ano, já vím, už jsem tu byla, před pěti měsíci, to ale ještě neznamená, že se nemůžu ztratit znova.
Systém pražského metra je mi naprosto jasný, jen mi chybí "metrovská" instuice najít ten správný "výlez"."

Vyběhla po schodech a začala se ohlížet kolem sebe. Stála na náměstí Jiřího z Poděbrad a prohlížela si velký barevný ukazatel. Proč? Znala to tu. Věděla kudy vede Slavíkova ulice. Věděla, že je správně. Tento den, tento večer se však bála uvěřit sama sobě.

"18:36. Je to brzy nebo pozdě?"

Pořád stála na rohu náměstí, a ačkoliv měla v hlavě jasno kudy, nemohla se odhodlat vykročit. Snažila se zhypnotizovat ciferník hodinek. Možná je chtěla popohnat, možná chtěla vrátit o pár chvil zpět.
Nakonec se přeci jen rozhodla.
V černých lodičkách, které jí nebyly vlastní, se rychlou nemotornou chůzí blížila na konec ulice. Neuměla přizpůsobit svou chůzi dané situaci, nikdy neuměla chodit pomalu. V Tanvaldě je totiž všechno tak blízko, že se všude chodí pěšky. A jelikož se všude chodí pěšky, je to všude daleko:) Za ta léta se naučila rychlému přesunu z místa na místo a jejímu tempu málokdo stačil. Ale, pravda, v lodičkách a v sukni to vypadalo trochu komicky.

Až teprve teď, když se zastavila, si uvědomila, jak je zadýchaná. Srdeční ozvy jí rezonovaly v hlavě. Hlubokými nádechy se snažila uklidnit, ale nepomáhalo to. Stála před výlohou Holanu a skrz nejnovější modely pohorek od Asola, skrz ladně naaranžované horolezecké úvazky ve výloze neviděla dovnitř.

Tenkrát, před pěti měsíci, věřila, že když ho dlouho neuvidí, že když o něm dlouho neuslyší, zapomene.
Tenkrát v lednu měla plnou hlavu přijímaček a maturit. Chtěla si nejprve uklidnit jednu část života, než se pustí do dalšího dobrodružství.

Teď ,po pěti měsících, má po maturitě, po přijímačkách.
Teď je ten správný čas.

"18:48. Tak a teď"

Sesbírala střípky odvahy, otevřela dveře a vešla dovnitř. Rychle se rozhlédla kolem...ale kromě slečny, která seděla u poladny a prohlížela si "Outdoor", kromě pár zákazníků, kteří byli různě roztroušeni po obchodě...to, co hledala neviděla.
Přešla do druhé části prodejny, uprostřed se otočila(doslovně) na podpatku a vrátila se zpět. Zastavila se u té mladé slečny a právě, když se chtěla zeptat...zeshora se ozvalo:

"Danuliačik?"

Bleskově se otočila za hlasem.

"Jsi to ty. Je toto možné?"usmál se.

Okamžitě seběhl po schodech k ní.
Aniž by stačila cokoliv říct, pevně ji objal.

Žádné komentáře:

Okomentovat