U nás na severu se všechny tanvaldské plesy konají ve velké sportovní hale. Jednou, dvakrát i třikrát za rok se místo basketbalových míčů a zpocených dresů hala vyzdobí zlatými, stříbrnými a jinobarevnými třásněmi, opráší se židle, na stolky se rozprostřou ubrusy, divácká plošina se zakryje balónky a show must go on!
Pokud pocházíte z malého města jako já, věřím, že Vaše zkušenost s plesy je velmi podobná.
O to je tedy větší šok, když místo do sportovní haly, vkročíte do novorenesanční budovy s červenými koberci, širokým schodištěm, velkými zrcadly a bohatě zdobenými lustry. O to větší šok, když místo do plastových kelímků je víno servírováno do vyleštěných skleniček a ten největší šok, když místo jediného Müllera můžete vybírat z nejrůznějších vín- bílých, růžových, červených, s přívlastkem nebo bez, šumivých, suchých, polosuchých…
Vysoké podpatky, načesané účesy, jednoduché a dvojité windsory, miniaturní večerní kabelky a silné kořeněné vůně se táhly a pluly nejen po schodištích, ale i po obou sálech, po společenském salónku a po balkóně.
Požehnání a vlastně celé úvodní zahájení od samotného děkana nám dodalo odvahy k vlastní prezentaci sebe sama na tanečním parketu. Vzpomenout si, oprášit a nakonec i sladit dohromady taneční kroky, byl až heroický výkon. V Majakovského sále se plesalo na orchestr Ladislava Bareše, v Rajsově potom na Atarés. Ve společenském salónku se u klavíru střídali světové klavíristické špičky. Největší hvězda Michal Svoboda se po svém dokonalém repertoáru nechal přemluvit a pro své publikum vystřihl i pár skladeb na přání- Měsíční sonátu, Turecký pochod nebo Revoluční!
Po celý večer se sály a mezisálím toulaly malé tomboly, které slibovaly pravděpodobnost výhry 1:6. Já osobně jsem v tombole, kde bylo mnoho mnoho drahých medicínských publikací od Grady, Galéna, Maxdorfu, sportovní tašky a tělové krémy a nevím co ještě, vyhrála modrý propagační práskací náramek :-/ :-D
O naprosté rozšněrování sešněrované společnosti se postarala taneční skupina Prdlý kosti.
O půlnoci potom přišla na losování velká tombola, kde první cenou byl zájezd od společnosti Student Agency. Ani (snad ze závistivosti bohudík) nevím, kdo byl ten šťastlivec první ceny. Já už si totiž v té době v Raisově sále užívala opět perfektní koncert naší studentské a částečně LFkářské skupiny Krocan Orchestra.
Jak postupoval slavnostní večer, jak postupovalo půlnoční a popůlnoční veselí, začali jsme odmítat vysoké podpatky, načesané účesy i uhlazené Windsory.
Onen slavnostní den měl pro nás – to znamená pro všechny ty, kteří si dávají před spaním pod polštář Yellow Holly Bible a zkoušejí experimentální metodu učení, kteří jsou vychováni k přesvědčení, že makroergní vazba NEEXISTUJE, kteří dospávají na pohodlných gaučích v útrobách motolského kolosu - velmi podobný průběh.
Lakování, česání, malování, oblékání, pudrování, napití, plesání, pití, plesání, opití, nekoordinované plesání, zpití… a společná transpražská anabáze domů na Kajkatánku, Větrnou Hůrku a jiné kolejní i nekolejní domovy.
Kde vsak byli oni excelentni tanecnici z Tanvaldu, znali jen plesu malych, presto vsak teple pratelskych az rodinnych :-) Ti kteri na tanecnim parketu nechaji dusi s kterou koli slecnou jez jim padne do naruci :-)
OdpovědětVymazat